PR Galovské lúky

Na další výpravu jsme vyrazili brzy ráno, byla před námi totiž dlouhá cesta. Jeli jsme až k Huslenkám, do PR Galovské lúky, kde je u nás nejbohatší populace prstnatce bezového. V dobrých letech jich tu má růst na 6000, takový počet tu však byl zaznamenán snad jen jednou. Dojeli jsme do Huslenek a hned jsme se vydali směrem nahoru k přírodní rezervaci. Hned jako první nás zaujalo místečko u cesty, kde rostlo asi třicet vstavačů mužský, které však ještě nekvetly. Společně s nimi tu byly i bradáčky vejčité. Tak jsme povzbuzeni dále stoupali do svahu a maminka po chvíli objevila nejvíce nakvetlý vstavač mužský, ani ten však ještě neměl otevřený žádný květ.

Tak jsme stoupali a stoupali až jsme se dostali až nahoru, kde rezervace začínala. A hned na prvních metrech nás uvítalo prvních pár prstnatců bezových. Pokračovali jsme tedy rezervací a viděli čím dál tím víc prstnatců, až jsme se dostali do středu s proslulou místní studánkou, kde už bylo prstnatců tolik, že nemělo smysl je počítat. U studánky rostly také prstnatce Fuchsoovy, už se zárodky lodyh v růžicích.

Procházeli jsme dál a dál rezervací a prstnatců stále neubývalo, řekl bych tedy, že nakonec jsme jich viděly alespoň 2000. Došli jsme až na konec rezervace a lesíkem pak sestoupili na další louku, kde prstnatce rostly taky, zde jich už však bylo asi jen padesát. Našel jsem zde však okrotici bílou, která tu ani nemá růst. Pak už jsme se jen vrátili přes rezervaci zpět, nakonec mi to však nedalo a podívali jsme se ještě do jednoho výběžku louky, kde jsme nalezli další hromadu bezáků, ale taky asi 200 vstavačů mužských, které jsem do té chvíle v rezervaci nenašel a také asi 20 prstnatců májových.

Poté už jsme se spokojeně vrátili k autu a s vědomím krásně prožitého dne odjeli domů.